Foto Bratršovský logotype

Emil Bratršovský: Portrét (komentář ke knize)

Emil Bratršovský o sobě pobaveně říká, že je “popíkář”. Je pravda, že většina fotografií v této jeho knize vznikla na zakázku – pro prestižní časopisy jako je Reflex, Instinkt či Xantypa nebo pro filmový měsíčník Cinema.

Známé osobnosti focené na objednávku ovšem rukama osobitého fotografa nemohou projít, aniž by zároveň neprošly jeho srdcem. A právě tady dochází k proměně: Bratršovský v sobě objevuje reportéra lidského nitra. Vyvléká portrétované – laskavě a neúprosně – z jejich společenských rolí i ustálených mediálních obrazů. Rád je vyhání z ateliéru, mimo prostředí, na které jsou zvyklí – a znovu je objevuje ve skutečném světle, ve světě reálném či takovém, který pro ně v okamžitém nápadu vymyslel. Bratršovský láskypkně pokřikuje, rozpohybuje sebe i fotografovaného, zbavuje ho ostychu či navyklých gest. Dostává lidi na svou stranu: nechat se od něj fotit je příjemné. Najednou je jedno, že by vám – jak ho podezřívá herec a zpěvák Jiří Macháček – mohl ukrást duši. Byla by v dobrých rukou.

Ženy jsou náhle tajemně unikavé, ať už je přistihne ve vaně s gumovými kačenkami jako Marthu Issovou či se vznášejí coby krásné přízraky jako Anna Geislerová nebo Ivana Chýlková. Při dialogu s muži moci v sobě fotograf nezapře anarchistu: Tomáš Baťa nebo Karel Schwarzenberg ho nezajímají jako politici. V krátkých chvílích, které mu poskytnou, zkoumá detaily jejich tváří, aby zjistil, jestli stále ještě zůstali lidmi. Herci Jan Kraus a Viktor Preiss ho pak vyprovokují až k otázce, jestli umělec-klaun s mocí vůbec může vést dialog.

V této knize, představující především práce z posledních sedmi let, najdete lidi, kteří Bratršovského osobně i profesionálně zaujali. Fotky na zakázku vznikaly několik hodin či dokonce minut. Ale objevíte tu i portréty, které se rodily složitě a dlouho, protože fotograf odložil digitální přístroj a zklidnil dech, aby zachytil osoby blízké – otce, matku, přátele…

K některým snímkům autor či jeho modely přidali pár vět. Bratršovského fotky ale mluví hlavně samy za sebe – někdy jásají a třeští, jindy výmluvně mlčí a jindy vám samotným zmrazí slova na překvapených rtech. Každopádně ovšem tahle knížka – živá, nepokojná, vzpouzející se všem zjednodušením – vybízí k přemýšlení a prožívání, na jaké si možná obvykle sami netroufnete.

Alena Prokopová